Využití jízdního kola

Během svého již poměrně dlouhého vývoje bylo jízdní kolo využíváno k nejrůznějším účelům. Ačkoliv v současnosti je v Evropě chápáno a spojováno nejvíce s volnočasovými rekreačními aktivitami, své uplatnění dříve nalezlo v mnoha různých zaměstnáních napříč jednotlivými státy. Kupříkladu již v roce 1880 začala jízdní kola využívat britská královská pošta, která je (vedle dalších prostředků) využívá dodnes. Zanedlouho poté se ve Velké Británii přidali příslušníci policie. Nejprve jezdili na svých vlastních bicyklech, později byla pořízena do služební výbavy standardizovaná kola, která slouží policejním hlídkám i dnes. V současné době se cyklistické jízdní hlídky rozšiřují díky tomu, že policisté mohou vjet do pěších zón a snáze překonat dopravní zácpy. Strážníci na kolech jsou veřejností lépe vnímáni. Rovněž stíhání podezřelých může být podporováno policisty na kolech. Na konci 20. století představila Londýnská záchranná služba novinku v podobě zdravotníků na kolech, kteří se často mohli dostat rychleji k nehodě v centru města než sanitky. Využití jízdního kola v zaměstnání ovšem není ani zdaleka výsadou Velké Británie, také v dalších státech nalezlo své uplatnění. Za všechny uveďme největší továrnu firmy Mercedes v Sindelfingenu v Německu, kde používají zaměstnanci k pohybu po továrně barevně odlišená kola, a to podle jednotlivých oddělení závodu.

Jízdní kolo během 20. století nalezlo, ačkoliv by se to na první pohled nezdálo, své uplatnění rovněž v rámci jednotlivých armád. Není sice vhodné do přímého boje, ale umožňovalo efektivnější přemísťování vojáků – např. ve druhé búrské válce mezi anglickými a búrskými kolonizátory (potomci nizozemských osadníků) jižní Afriky v letech 1899-1902. K urychlenému transferu pěších jednotek využívaly jízdních kol během první světové války (1914-1918) také Francie a Německo, které udržovalo cyklistické jednotky i během následujícího světového konfliktu (1939-1945). Britové za druhé světové války nasadili do boje výsadkářské jednotky vybavené skládacími koly.

Jízdní kolo coby velmi rozšířený dopravní prostředek, poháněný pouze lidskou silou neprodukuje oproti motorovým vozidlům žádné škodlivé zplodiny a má tedy pozitivní ekologický aspekt, navíc podporuje fyzickou kondici člověka a oproti automobilové dopravě způsobuje méně fatální zranění. Je vhodné zejména pro jízdu ve městě nebo obecně na krátké vzdálenosti. Předností je jeho větší skladnost, možnost kdykoli z něj sesednout a pokračovat jako chodec, nevýhodou mohou být omezení co do rozměrů a hmotnosti případného vezeného nákladu a počasí, které není pro jízdu na kole vždy vhodné.

O jízdních kolech toho bylo již napsáno více než dost. Článek ukončuji heslem ze starého cyklistického katalogu, které pochopí každý vášnivý cyklista/velocipedista:

Kdo má kolo – má křídla.